Metanoia

Rozhovor připravil a fotografie pořídil Jakub.

Pavel Kuneš – kněz

S Pavlem Kunešem jsme se setkali na faře v Klecanech u Prahy, kam byl kvůli své popularitě nuceně přesunut v období normalizace. V našem společném hovoru jsme se dotkli klíčového tématu křesťanství – obrácení – tématu, které je základním stavebním kamenem života každého člověka víry.

V textu narazíš celkem na 4 zvýrazněná slova. Pokud na takové slovo klikneš, přenese tě do slovníčku, kde ti jeho význam přiblížíme. Ve slovníčku můžeš opět kliknout na vybraný pojem a vrátíš se tam, kde jsi přestal číst.

Jednou ke mně jedna řeholní sestra přivedla několik mladých dívek, o které se nějak duchovně starala, abych jim něco pověděl o kněžství, a jedna z nich se mě zeptala, proč jsem se vůbec stal knězem. No já jsem se zamyslel a řekl jsem jí: “Víte, původně vlastně z úplně malicherných důvodů.”

Ony byly úplně v šoku, ale já jsem to mohl říct, protože jsem mezitím prožil úplný obrat. Především díky setkání s Bohumilem Bílým. K němu jsem se dostal vlastně náhodou díky svým přátelům, kteří se jednou (1965) zmínili o Jiřím Skoblíkovi (můj spolužák v semináři, pozdější docent morálky na KTF UK), a říkali: ”Ono mu jde o totéž, o co jde Bílému.” Já jsem řekl: ” Hrome, to je zajímavý a vyhledal jsem toho Bílého. Vůbec jsem nevěděl, o co mu jde, ale protože tehdy jsem neznal žádného faráře, kterému by o něco šlo – protože nám stačilo, že jsme ráno vstali, odsloužili mši, pomodlili se breviář a chodili do kanceláře a tam vyřizovali všechno možný. Zpovídali, chodili po pohřbech, večer měli mši, pak šli na nějakou návštěvu a šli jsme spát a hotovo. To byl můj den. – Ale aby mně o něco šlo, to jsem si řekl: “Hrome, to musí být zajímavý člověk a šel jsem.”

Nejprve jsem k němu šel ke zpovědi ke sv. Ludmile, kde byl kaplanem. Začal jsem odříkávat, co jsem byl zvyklý: že jsem byl roztržitý při modlitbě... A on mě hned zastavil se slovy: “Počkejte, vy to říkáte jen tak...?” Tak jsem se zarazil, protože to se přece stává každému. On se s tím nespokojil a donutil mě pochopit, jak je to popravdě: že si něco dělám, soustředím na to, a přitom přes rameno hovořím s Pánem Bohem!

Podobně to bylo i s dalšími problémy, které jsem vyznával. Na mou stížnost na jednání kohosi, reagoval otázkou, zda bych nejednal stejně, kdybych byl v situaci onoho člověka? A nejednal bych třeba ještě hůře než on? Byla to pro mě rána za ranou. Když jsem celý zničený vylezl ze zpovědnice, tak mě pozval, ať za ním pak přijdu do sakristie. No a tak jsme se postupně seznámili a začali jsme se stýkat pravidelně. Později se sám zpovídal u mě a tak upřímná zpovědní vyznání jako jeho, jsem v životě neslyšel.

A pak se ukázalo, že mu opravdu o něco šlo, a to pro mě byla opravdu naprostá změna, takže jsem potom klidně mohl říct: “Víte, já jsem šel z malicherných důvodů“. Teprve on mě přivedl k pochopení, oč Ježíšovi vlastně jde, a jak je Pán Ježíš mimořádný. Pojal jsem k němu osobní obdiv a ten ve mně roste pořád. 

O co tedy jde? 

Včera tady na tomto místě seděl místní truhlář a říkal mi: “Prosím tě, vysvětli mi, jak to, že ti křesťané dělají takový divný věci. Bojujou proti sobě nebo se zapletou do politiky a jedni říkají tohle, druzí tamto, třetí tamto. Nebo že se vedou náboženské války a tak dále. 

Řekl jsem si, že musím přijít na nějaké podobenství, které mě včera bohužel vůbec nenapadlo, ale každému vysvětluju, a trvá to hrozně dlouho, že je veliký rozdíl mezi vírou a náboženstvím.

Já jsem 14 dní po narození byl pokřtěný a hotovo, od té doby jsem katolíkem. Ale věřící? Jó, mnohokrát jsem jednal jako věřící, ale mnohokrát jsem jednal jako nevěřící, jako úplnej vůl, úplnej idiot. A to i nedávno, úplně hrozný – nevšimneš si, myslíš na něco jiného, když něco řekneš, plácneš nějakou kravinu, nemáš dost soucitu s tím druhým člověkem, který je v nějaké situaci, kterou ty pořádně nepochopíš, bereš to šmahem všechno, jsi línej něco udělat nebo liknavej. Prostě hrozný. Takže se musíš často omlouvat, když na to přijdeš, a někdy je prostě pozdě. Jednou mě jeden kamarád prosil, abych za ním přišel do nemocnice, a mně se nechtělo, a tak jsem řekl: “Hele, já přijdu v pondělí,” a on do toho pondělka umřel.

Ale to je těžko takhle vysvětlit, protože já, když se hlásím k Pánu Ježíši, tak by nemělo docházet k takovýmuhle jednání. Ale přesto. Jak to teda vysvětlit, že prostě je rozdíl mezi mnou a komunistou?

Já totiž vím o svých chybách. Komunista o svých chybách neví, nebo trochu jó, oni uznávají nějaké omyly KSČ – to si ani nechci vzpomínat na ty termíny, které měli pro ty zrůdnosti – ale přece evangelium je postavený na něčem jiným než komunismus. Evangelium je prokazatelně prostě něco, co sleduje prospěch každého člověka. Nepohrdá nikým, nedělí lidi na dobrý a špatný – zásadní věc – prostě staví lidi vedle sebe před Hospodina, a to je přece úžasný. Víš, nezbývá než se vrátit k evangeliu. A k evangeliu se pořád nevracíme, protože bychom museli opravdu začít tam, kde začínal Pán Ježíš. S čím vystoupil Pán Ježíš nejdřív?

S Božím královstvím.

Boží království se přiblížilo, ale předtím řekl: Obraťte se, změňte smýšlení. Ono to obrácení je takový nejasný trošku, on je to těžký termín, řecky μετάνοια [metanoia], hebrejsky תשובה, je to návrat — a to je ta svízel s tím. Pán Ježíš řekne: “Obrať se, a i když se obrátíš, tak tě Pán Bůh miluje – věřte evangeliu! Co je evangelium?

Radostná zpráva

Ano, to je překlad, ale co je obsahem?

…že Bůh miluje člověka. 

Ano, například. Přijímá tě prostě a základně, jako rodič neodešle své dítě, když udělá kravinu, protože jsou zásadně spojený. Pak například: neboj se přiznat se nejenom ke svým úspěchům, ale i ke svým neúspěchům, prostě proč by ses bál? Hospodin ví beztak všechno a on se na tebe nezlobí. On chápe, že jsi člověk. To znamená, že můžeš sám sebe vidět reálně. Já když mluvím o Bohumilu Bílém, což je extra postava, tak já řeknu, že Bílý mě přinutil vidět evangelium reálně. Jeho přátelé by řekli, že on slovo reálně nikdy nepoužil, to je pravda, ale všechno dělal proto, abych se já vzchopil! A podíval pravdě do očí. Jde o to vzchopit se. 

Já nemusím být první, proč bych musel být první? Proč bych musel vyhrát? Proč bych musel v životě předběhnout všechny ostatní? Nemusím, mohu se zařadit. To je úžasná nabídka. Já myslím, že ta nabídka Pána Ježíše, že se mohu zařadit mezi ostatní, je něco úžasného, protože já nejsem ani pod lidmi ani nad lidmi, já jsem uprostřed lidí, uprostřed stejných ubožáků a stejně slabých i výborných jako jsem já. A já jim mohu posloužit tím, že umím psát písmena na obrazy nebo tím, že umím zametat nebo něčím jiným, prostě úžasná šance pro můj život. Zázrak prostě, Pán Ježíš je zázrak, to je ohromný no, to je ta metanoia. Je to změna smýšlení, je to skutečně změna smýšlení – návrat k Hospodinu.

Zároveň v tom slyším svobodu – od očekávání, mých vlastních o okolních.

Jistě, poznání a uznání vlastních chyb, člověka osvobozuje. Od strachu, že něco zkazím před lidmi, že svým jednáním přijdu o dobrou pověst apod. Jak napsal Drewermann: umožňuje mi to život v lásce beze strachu z pohrdání ostatními lidmi.

Dotkli jsme se i Božího království. To je taky těžký termín, v čem podle tebe spočívá? Kde ho najdu?

Když jsem psal na své obrazy evangelijní texty a hledal vyjádření srozumitelné pro lidi, kteří se s těmito slovy nikdy nesetkali, všiml jsem si ještě silněji, než jsem si dosud uvědomoval, jak moc Ježíšovi záleželo na přítomné chvíli. Mluví nejprve o blízkosti Boží království, nakonec o jeho existenci mezi námi (L 17,21). Berďajev nebo Solovjov napsal: Všechna náboženství vyžadují pokoru a uskromnění a po smrti slibují království Boží. Kromě Ježíše: Ten Boží království nabízí okamžitě, tady a teď. Boží království podle mě spočívá ve vědomí Boží blízkosti a účasti na jeho řádu, který vložil do světa. Na soucítění s ostatním tvorstvem. To se pak projeví ve svobodném životě v lásce.

Tak to byl další rozhovor.

Doufáme, že se ti líbil a že ho pošleš i někomu dalšímu! Moc nám tím pomůžeš.
Na úvodní stránce si můžeš přečíst náš předchozí rozhovor a na tom dalším už pracujeme.

Slovníček

Řeholní sestra Členka řádu nebo podobné církevní instituce, která složila slib čistoty, chudoby a poslušnosti.

Sakristie Místnost v kostele sloužíci k přípravě předmětů a osob k bohoslužbám.

Metanoia Slovo řeckého původu nesoucí význam obrácení, změny smýšlení nebo životního postoje, ale také návrat.

Evangelium Slovo pochází z řeckého εὐαγγέλιον a nese význam dobrá zpráva. V kontextu křesťanství je pak evangeliem poselství, o kterém svědčil slovem i skutky Ježíš Kristus.

Zpátky na začátek! Nebo klikni na jeden z pojmů a vrátíš se tam, kde jsi přestal číst.